Petr Rímský po mnoha letech ve Wroclawi

„Do Wroclawi se moc těším. Hrál jsem tu před revolucí na slavném koncertě, který uspořádala Solidarność Polsko-Czechosłowacka (Polsko-československá solidarita). Na tom koncertě se tenkrát setkali exiloví písničkáři Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Vladimír Fajt a další s námi zpoza drátů naši klece. Tehdejší stará parta Pavel Dobeš, Pepa Streichl, Jarek Nohavica a já jsme se tam všelijak téměř podloudně dostali, zažili nezapomenutelné chvíle, a se strachem z následků jsme se zase vrátili. Slíbili jsme si hrdinně, že další koncert bude v Praze, což se nakonec opravdu stalo.

Ale nebylo to mé první hraní v Polsku. Ještě jako teenager jsem vedl svou první kapelu, která hrála na přehlídkách, ale taky na kdejakém trampském potlachu. Začali jsme v krátkém období skautingu po roce 1969. Později jsme dostali pozvání od polských harcerů (obdobná organizace) ke hraní v Polsku. Mysleli jsme, že to bude někde v klubovně, ale chtěli jsme ukázat, co dovedeme, tak jsme tam jeli vlakem i s aparaturou. K našemu překvapení až zděšení ve městech, kde jsme byli, visely obrovské barevné plakáty s našimi fotkami a bombastickými nápisy Grupa muzyczna z Czechosłowacji... Jako kdyby měli přijet Rolling Stones. A tak se o nás i starali. Každý z nás měl svou osobní hostesku, byli jsme zváni na radnice, exkurze do lihovaru i do rodin, kde se s námi ještě chudší Poláci, než jsme byli my, dělili o poslední kolečka salámu, protože jsou takoví.

Polsko a Poláky mám rád a do Wroclawi se těším, jako malý kluk. Těším se i na seznámení s polskými písničkáři, těším se na setkání s lidmi, které písničky a živé koncerty zajímají.“