Kam ten spěch pořád?

Przygotowujemy tłumaczenie
Aneb „Kvaltování hovadům více než lidem připadající“

Ahoj, lidi.

„A nyní si počkáme na časové znamení, které ohlásí šestnáct hodin a třicet minut.“ Pamatujete to někdo? Pak jsme se ještě nekonečných deset vteřin dívali na televizní hlasatelku, která nevěděla, kam se má dívat ona, než někdo v režii našel správný čudlík a obraz zmizel úplně. Čas běžel svým obvyklým tempem a tmavá obrazovka představovala nesmírný klid. Vesmírný klid. Až později se objevila „výplň“. Hodiny, hrající si koťátka apod. Pohoda. Ještě stihnu najít sušenky a už je tu opět hlasatelka, která říká:

„Vážení diváci. Bylo právě šestnáct hodin a třicet minut a my si dnes připomínáme… Tomuto tématu se věnuje film režiséra XY, který nás uvede do…“ Ještě dvě minuty často zajímavých, užitečných a dnes opomíjených informací například o tvůrcích, přání příjemné zábavy, tma. Deset či patnáct vteřin soustředěného očekávání, než se objeví první obrazy, titulky, než zazní hudba. Začíná film.

Zdá se to jako sci-fi a možná by u toho dnešní člověk „vyrostl“. Dnes vidím opačný extrém. Není čas. Nebo je drahý, dal by se prodat. Vládne uspěchanost. A povrchnost. Informace o filmu jsou zbytečné. Hlasatelka je zbytečná. Přesný čas je zbytečný. Reklama, střih, upoutávka, střih, jingl, střih, výkřik, střih, dva netakty bublavé digitální nehudby, střih, výbuch, střih, kvílení, zítra uvidíte…, střih, burácení, dolby sorround, záblesk, tma, záblesk… O čem to je? Nevím. Co mi chtějí říct? Nevím. Jsem už starý a nechápu? Zeptám se mladších a pak ještě mladších. Nevědí taky. Nechápou, ale asi je jim to šumák. Přepnu.

Ts ts ts ts tums tata, ts ts ts ts tums tata, tums tata tums tata, tutytata tums tata, dobrý tums večer tata, ts ts ts ts vítejtste uts tata přetstatadpovědi tums počasíta tums tata… Smyčka. Přemýšlím, jestli hráblo mně, nebo jim. Jdu si uvařit kafe v naději, že snad alespoň následující zprávy budou mít tempo, které jsem ještě schopen pochopit.

televize1 mUsadím se a zjistím, že zprávy běží a já mám současně sledovat obraz a zvuk, přičemž tyto spolu často nemají přímou souvislost. V lepším případě jde alespoň o ilustrativní podobnost. Obrazy jsou vlastně dva a já nevím, který je ten důležitý. Vlevo mě to přitahuje, hýbe se to. Dost rychle. Nějaká silnice půl sekundy, blikající přejezd půl sekundy, projede vlak půl sekundy, za přejezdem je auto půl sekundy, stejná silnice, stejný přejezd, stejný vlak, stejné auto za přejezdem, silice, přejezd, vlak, auto, silnice, přejezd… Smyčka. Nějaký hlas něco říká o změnách… Bude častěji… Možná dříve… K tomu se vpravo střídá obraz slečny ve studiu a pána kdesi před krajským úřadem. Je to za ním napsáno. Ale to není všechno. Ještě je třeba k tomu číst několik řádků najednou. Pod obrazy a na pozadí nějakých grafických obrazců je obrovský nápis „Od zítra jinak“ pod tím je velký nápis, kde je jméno… Střih. Aha tak ne, teď je tam nějaká funkce toho pána… Střih. Další funkce… Střih. Aha zase jméno… Ještě menší text je pod tím. Tam se střídají tři až čtyři nesrozumitelné zkratky informací, o kterých se nesrozumitelně mluví nahoře. Ta slečna totiž neumí moc mluvit, ačkoli to má v popisu práce. Pan tiskový mluvčí je brepta, kterému není rozumět vůbec. Miluje nekonečná souvětí, jenže neumí složit větu jednoduchou. Pak už je to jen špatně nastavené zvukově a do toho ještě to nekonečné ts ts ts ts tums tata… Zcela dole je ještě běžící nápis, kde se střídá asi deset nebo dvacet dalších informací zahrnujících v nesmyslných zkratkách celé zpravodajství celého světa včetně sportu a počasí. V některém rohu je to ještě doplněno dalším obrazem přímého přenosu z místa, kde se čeká na další z nekonečna tiskových konferencí některého z mnoha zbytečných orgánů. Zatím tam aspoň běží další nápisy přes ty dekorační na zdi…

Proč? Nechápu. Všechno mě zajímá a všechno najednou to nějak nechápu. Vy ano? Představte si hostinu. Aperitiv. Miluji předkrmy. Takové to drobné děsně dobré nic, kterého bych se užral k smrti. Ale už nesou polévku. Skvělá, tu založili už včera. Hlavní jídlo. Vynikající konfitovaný nádherný kus masa, omáčka, skvělá a zdobná příloha, nádherná zeleninka ohřátá v páře… Možná bude i opravdový kompot, a domácí zmrzlina… Dortíček s krémy a tekoucí čokoládou. Je libo sklenku Beaujolais nouveau? A teď si představte všechny tyhle dobroty najednou ve velkém skvrnitém smaltovaném hrnci rozmačkané takovým tím šťouchadlem na brambory. Není to podobné? Ts ts ts ts tums tata, ts ts ts ts tums tata, tums tata tums tata, tutytata tums tata…

Rozhovor skončil a než si stačím uvědomit, že vlastně vím, že nic nevím, začíná… Ale ne, to by dnes stačilo. Na internetu to nemá být dlouhé. Pokračování bude příště. Nebo jindy. Nebo tady :-)

Lidi, ahóóój!
Petr

Ilustracja: Lenka Pužmanová. Napisz do Piotra (Polski przez Bogną).

Więcej artykułów tutaj


Drukuj   E-mail