tksdfractionslider

Mistři Kytaristé

milan tesar 2Milan Tesař (Radio Proglas) pro časopis Folk

duben 2011

Petr Rímský: „Nejtěžší je překonávat lenost“

Na konci prosince 2010 oslavil půlkulaté narozeniny a v době, kdy držíte toto číslo časopisu FOLK v ruce, by měl už konečně být majitelem svého prvního autorského alba. To jsou důvody, proč si kolínského rodáka a Čechoslováka z přesvědčení Petra Rímského (* 1955) v seriálu o kytaristech představujeme právě v tomto čísle. Majitel hlubokého hlasu, z divadelnické rodiny (sám jako devítiletý hrál jedno z dětí ve Strakonickém dudákovi), získal v letech 1986 a 1988 své dvě Autorské Porty. Je autorem řady publikací pro kytaristy, dvě desetiletí vede vlastní Muzikantskou školu a jako vydavatel se podílel na zpěvnících Karla Kryla, Fleretu, Jarka Nohavici a dalších autorů.

Na otázku, proč se začal učit hrát na kytaru, Petr Rímský odpovídá: „No přece abych mohl balit holky, ne? To je taková standardní odpověď. Mnohým ten účel zůstane, ale pokud v nás převládne exhibicionismus, obvykle se to míjí účinkem. Hraješ a hraješ, společnost se spáruje a na tebe zbude ve čtyři ráno opilý filosof. Ale to jsi asi vědět nechtěl. Začal jsem v období skautování a pak čundrování, protože se mi líbilo, když někdo hrál a zpíval. Později jsem si uvědomil, že se chci stát muzikantem.“

Zatímco Petr se tedy už v mládí rozhodl být muzikantem, jeho bratr Pavel se stal hercem (Vinohradské divadlo) a dabérem. „On už byl děsně dospělý a v prvním angažmá, já nadšený puberťák hrající předválečné trampské písně. Tehdy mi řekl, že hraju hovadiny. A nepřesvědčilo ho ani to, že je hraju krásně,“ směje se po letech Petr s tím, že právě na trampských písních se „hodně naučil, protože byly harmonicky a melodicky bohaté. Bylo co zkoumat, objevovat, rozebírat na prvočinitele a zase skládat dohromady. Měl jsem kapelu a učil se dělat vícehlasy, sbíral ceny ze soutěží a dokonce absolvoval i turné po Polsku“. A ke vztahu s bratrem dodává: „Kdysi jsme přemýšleli o společně udělaných písničkách, ale nikdy na to bohužel nedošlo. Samotného by mě zajímalo, jak by to vypadalo.“

Oficiální hudební vzdělání Petr Rímský nemá, avšak po absolvování dopravní průmyslovky se pokusil dostat v rámci vojenské služby do Armádního uměleckého souboru. O kytaristu bez teoretické průpravy sice zájem nebyl, nicméně střílet Rímský nakonec nešel. Líčí: „Nějaká šarže deset minut řvala, že jsem se zbláznil. Bez hudebního vzdělání dva měsíce po konkurzech a ještě k tomu kytarista, kterých jsou tři prdele mizerných!’ Tak jsem svým dost hlubokým hlasem řekl jen: ,Aha, promiňte…’ Víc jsem nestihl, protože on začal řvát ještě víc: ,Druhý bas, druhý bááás!!! Zavolejte sbromistrááá…’ A to mě zachránilo před samopalem. Odveleli mě do nového souboru v Táboře. Tam jsem byl mezi lidmi s konzervatoří i vysokoškolským hudebním vzděláním a záhy jsem pochopil, že se musím urychleně doučit jejich řeč. Sehnal jsem veškerou dostupnou literaturu a za dva týdny po nocích při baterce ve spacáku to dohnal.“

V druhé polovině 80. let Rímský několikrát úspěšně vystoupil na Portě a vedle zmíněných autorských cen (za písně Blues o hvězdě a Křídla a kopyta) se do povědomí fanoušky vryly také další jeho písně jako A ještě radši se vracím nebo Šašek. Později byl Rímský šéfredaktorem časopisu HITBOX – magazín s písničkami a pořadatelem festivalu Folky-Nefolky na hradě Helfštýně a v Boskovicích.

Za své vzory považuje Rímský ty muzikanty, kteří „hrají taky hlavou a srdcem. Ty věčně hledající. Ty, co nejsou líní trochu si pohrát a nechtějí být hned hotoví. Nezáleží na žánru. Nemám nějaké konkrétní vzory, ze kterých bych čerpal“. Sám během své kariéry spolupracoval a účinkoval s řadou významných osobností, jako jsou nebo byli Věra Martinová („Rozuměli jsme si například v tom, že není slušné vůči divákovi vystupovat v propoceném tričku, ve kterém člověk přijede“), Janek Leceký („Viděl jsem jej mockrát i za situace, která mu třeba nebyla z nějakých důvodů úplně příjemná, trpělivě a s úsměvem podepisovat, poděkovat, popřát a být milým, oblíbeným a také tím populárním“), Karel Kryl („Kromě muziky a velmi soukromých lidských věcí jsme si rozuměli třeba i v těch politických a brblali jsme dost na to, kam se to celé ubírá“), Karel Plíhal („Uvažovali jsme kdysi spolu o mojí desce, ale tehdy jsem ještě nevěděl, jestli to vůbec udělat chci“), Petr Kocman („Je s ním pohoda a sranda“) nebo Jiří Vondráček („Nějaký čas jsem s ním sedával v porotě na Portě, kde jsem prosazoval, že by měli porotci i hrát, aby na nás ti soutěžící nekoukali jen jako na nějaké chytré páprdy. Tak jsme to uskutečnili a koncerty poroty se ujaly“).

V poslední době patří k Rímského častým pódiovým partnerům o generaci mladší písničkář Zdeněk Hamřík, kterému Petr také produkuje jeho první album. „Spojila nás kytarovka.cz, kam se přijel ke mně něco naučit. Nezůstalo ale jen u kytary, povídali jsme si i o písničkách, výrazu, vystupování a mnoha jiných věcech. Dnes učívá se mnou a děláme i společné koncerty. Pokládám ho za partnera, nikoli za učedníka.“

Na otázku, co je nejtěžší při hře na kytaru, zakladatel Muzikantské školy Rímský odpovídá: „Překonávat vlastní lenost. Nevymlouvat se na krátké či dlouhé prsty a třicet jiných handicapů. Někteří raději prohlásí sami sebe za hudebně hluché s nedostatkem talentu, než aby se poprali sami se sebou. Vážím si lidí, kteří za námi na školu přijedou a začnou se třeba i dost pracně přeučovat mizernou techniku. Kytara je oblíbeným nástrojem samouků, a tak se na ni lidi učí hrát jeden od druhého. Bohužel špatnou technikou. Kytara je lákavá právě tím, že se naučíš pár prvních akordů, nějaký rytmus a už jsi schopen se nějak doprovodit. Většině to tak už zůstane. Je to pro ně přijatelnější než nudné učení se nazpaměť stupnic a přehrávání nudných etud. Bohužel je mnohde na hudebkách neumějí nadchnout a taky naučit myslet, ne se něco nadrtit nazpaměť. My se snažíme opravdu zábavnou formou a na tom, co lidi baví, tedy většinou na písničkách, přivést zájemce k podstatně lepší hráčské technice. Otevřeme jim jejich vlastní možnosti. Obávanou hudební nauku jim při několika odpoledních kávách vysvětlím tak, že jí rozumějí lépe, než většina vysokoškoláků. A ještě je u toho všeho náramná pohoda, zábava, legrace. Mám radost, když je jim naše snaha užitečná. Mám rád zaujatost pro to, co člověk dělá. Ať už hraje na kytaru, formuluje matematické modely, lepí kachlíky nebo vaří svíčkovou.“

Milan Tesař (Radio Proglas)

Petr Rímský – diskografie:

Písně Petra Rímského se v minulosti objevily na několika kompilacích – např. Rubínové Vánoce – FT Records 1993, Folkfórum- Spolu – Panton 1990, Folkové Vánoce – Bonton 1989, Porta – Supraphon 1987, Porta - Supraphon 1989, samostatně mu vyšlo SP v edici Dostavník Supraphon 1987, EP v edici Porta – Supraphon 1988. Jako kytarista Rímský hostoval například na nahrávkách Jaromíra Nohavici, Petra Kocmana, nebo politika-folkaře Petra Bendla, kterému desku aranžoval a režíroval.

Své první autorské album Zákon o zachování lásky dokončoval v době uzávěrky tohoto čísla. Jako doprovodní muzikanti a hosté na albu účinkují Veronika Skočdopolová a Petra Zajíčková (vokály), Petr Kocman (kytary, harmonika), Štěpán Rímský (písničkářův syn; fagot, kontrafagot), Jaroslav Petrásek (bicí, perkuse), Milan Plechatý (baskytary) a Vojta Zícha (dobro).

Facebook

Muzikantská škola