Písničkáři v divadle za plotem v únoru

Poslední únorové pondělí jsme se opět vypravili za muzikou do Divadla Za plotem. Pozvání do pořadu „Koncert s těmi, které mám rád“, organizovaného kytaristou a písničkářem Petrem Rímským, přijala mladá talentovaná písničkářka z Českých Budějovic, Adéla Jonášová.

Koncert tradičně zahájil Petr Rímský se svou partou MISITU - baskytaristou Pavlem Hlouškem a vokalistkami Veronikou Skočdopolovou a Zuzkou Vilímovou. Po písních A ještě radši se vracím a Křídla a kopyta nás Petr pobavil historkou o refrénech, kterou doprovodil písní Zavolej, samozřejmě s refrénem. Také jsme se dozvěděli, jak vypadá Letecký den v partnerském soužití.

jonasova orez

Poté přišla řada na hosta. Petr nám prozradil, že poprvé poznal Adélu Jonášovou na Portě ve Svitavách, kde zpívala se svou maminkou, folkovou zpěvačkou Pavlínou Jíšovou. Od prvního setkání uplynulo již mnoho let a po tu dobu Adéla zpívala, hrála a skládala vlastní písně. V loňském roce vydala CD Dobrodruh a my tak měli možnost slyšet skladby z nového alba „naživo“. Zazněly Dvě kotvyTeď a tadyKuřátko, Kolik andělů či píseň Dobrodruh s textem Zbyška Rašky. A samozřejmě nechyběly Dejvice (na serveru YouTube můžete zhlédnout povedený oficiální videoklip). Roztančila nás Salsa a zasmáli jsme se i přesto, že José v písni příliš dobře nedopadl.

Největší překvapení ale teprve mělo přijít. Adéla Jonášová přijela v doprovodu písničkáře a hráče na kytaru a ukulele Reného Součka. René tak zcela neplánovaně také dostal prostor na pódiu a zahrál dvě své písně. Do jedné zapojil i posluchače (sálem se nesla chuť na šťavnatý bůček) a druhou zahrál a zazpíval ve skvělém duetu s Adélou.

plakat A4 2017 03 27 Praha

Zdálo se, že publikum zůstane klidné a zamyšlené po Písni do deníku, nicméně Petr nenechal nic náhodě, a tak se ocitli na pódiu všichni muzikanti a předvedli nespoutanou hudební improvizaci. Nakonec jsme se rozloučili písní Zákon o zachování lásky.

Písničkáři v Divadle Za plotem v březnu

Nestihli jste únorový koncert? Nevadí, už 27. března máte možnost bláznit s námi a dalším zajímavým hostem, kterým bude tentokrát polský písničkář Marek Bojda.

 

Východočeské oblastní kolo Porty už má své vítěze

Autor: Ivan Kurtev (Petr Rímský), publikováno na Folktime, Folk žije a jinde

Rendez fouVýchodočeské kolo Porty se uskutečnilo v sobotua 11. 3. od jedenácti hodin. Do soutěže se přihlásilo deset kapel. Bezprostředně po vystoupení jim po vzoru televizních hudebních soutěží dávala zpětnou vazbu a rady pětičlenná porota, kterou letos tvořili: Petr Rímský (písničkář, lektor a autor pozoruhodných publikací o kytarových akordech), Jaroslav Moravec ( Duo ťuk, písničkář a básník, ředitel KC Letohrad), Petr Novotný (basista Žalmanova spolu, hudební režisér, glosátor, písničkář, aranžér), Petr Michal (majitel studia MKP České Budějovice, zvukový a hudební režisér), Víťa Troníček (kapelník skupiny Marien, písničkář, autor)

Východočeské kolo je výjimečné tím, že vítězové krom postupu do finále Porty, mohou získat pozvání na festivaly, či den v nahrávacím studiu. Pozvánku na festival Folkové Chvojení (16.-17.6.2017) tak získaly skupiny Kdoví a Větrno, pozvánku na festival Pernštejnská Fortuna (18.-20.8.2017) získaly skupiny Rendez-fou, Meziměsto a Mazzec, na festival Slatiňanský vrabčák (4.11.2017) získala pozvání z rukou pořadatele Petra Šotty skupina Meziměsto. Skupina Rendez-fou  získala navíc pozvání porotce  Petra Rímského  na vystoupení v cyklu Koncert s těmi, které mám rád (24. 4. 2016) a také den v nahrávacím studiu MK Production, České Budějovice, které převzala z rukou porotce a zvukového mistra Petr Michala.

Po vyhlášení vítězů, program přešel do koncertní části. Hlavními protagonisty byli porotci Petr Rímský, který v příjemně zaplněném pardubickém Klubu Doli těšil publikum svým magickým hlasem za doprovodu skupiny Misitu, a Víťa Troníček, který završil večer v Triu s Honzou Koubou a Petrem Feďou Opočenským. Následně až do brzkého rána následoval session.

Ze všech reakci nás zaujala a potěšila ta od Petra Rímského, kterou jsme si (s jeho svolením) půjčili...

rimsky pardubice 2017

V Pardubicích jsem byl „děsně důležitej“ :-), tedy účastnil jsem se poroty, k čemuž mě vyzval Víťa Troníček. Věřím mu, je to blázen podobné krevní skupiny. Jako vždy jsem mu věřil oprávněně. Bylo to tam úžasné, pohodové, pohodlné, komorní, jak to mám rád, takže prostor zaplněný muzikou a dobrými lidmi. Desítka fajn účinkujících z nichž vysoko nad průměr čnělo vítězné Rendez-fou. Měl jsem husí kůži a pozval je do blázince, kam vlastně podle názvu patří, tak tam spolu uděláme koncert. Taky Petr Peuker s jeho Větrno zabodovali a postoupili i v autorské jakož i interpretačně i autorsky třetí David Alfik Dewetter.

Krásný a příjemný byl závěrečný koncert, kde jsme také hráli (doprovodili mě mí drazí Veronika Skočdopolová a Pavel Hloušek) a hezký den oficiálně završil Víťa se všemi možnými kombinacemi svých sestav.

Ale co mě bralo za srdce velmi, byl muzikantský „sejšn“. Už jsem jich zažil moc a z každého tisíce jich bylo 999 takových těch „rutyšuty“. Soubojové typy kytar aneb kdo má větší bednu, tvrdší trsátko a razantnější úder. Znám řadu takových kolem sebe... Nebo kdo umí do něčeho tlouct hlasitěji, kdo najde větší „vyřvávačku“. Na takových večůrcích si nejlépe si člověk zahraje tak kolem půl čtvrté, když odpadnou... Pokud sám dožije :-). Tentokrát jsem trefil to jedno promile, kdy se hrály hezké písničky, vše s citem a pokorou, a přitom s radostí a energií, co člověka nabíjí. Když dal někdo sólo, tak jen jeden a ostatní mu dali prostor. Holky „Marienky“ (to zní slovensky :-O ) decentně a přesně „štěrchaly“ a střídaly arzenál různých shakerů a cabas. Nic nikde nečnělo a kdyby to shora někdo na dva ambienty celé nahrál, byla by to nepochybně příjemná nahrávka, ke které bych se v autě na cestách s radostí vracel a zpíval si s ní. Tak jsem Vám to chtěl říct. Folk Žije a ani Porta přes veškeré hlouposti, kterých se někteří její vysokotrampští či papalášsky se chovající představitelé dopouštějí, není ve své podstatě a ve svém základu mrtvá. Díky bláznům, jako je třeba právě Víťa TroníčekIvan Kurtev a další lidé „tam dole“.

Lidi, na to choďte!

Oficiální výsledky ročníku 2017

Interpretační Porta

1. Rendez-fou; Jihlava

2. Větrno Benešov; u Semil

3. David Dewetter; Týnec nad Sázavou

Autorská Porta

1. Větrno za píseň „Na vlnách", h/t: Petr Peuker

2. Mazzec za píseň „Pozdní sběr", h/t: Martin Pavlas

3. Kdoví – „Řekněte mi", h/t: Vojtěch Dvořák

3. David Dewetter – „Dvě pravdy", h/t: D. Dewetter

Jak w czeskim filmie...
Petr Rímský we wrocławskim klubie Pieśniarze (30 listopada 2016 r.)

Napsala Ewelina

Moja relacja z poezją śpiewaną jest dość zawiła. Z jednej strony bardzo ją sobie cenię, ale rzadko sięgam po nią na co dzień. Na mojej codziennej playliście króluje po prostu mocniejsza muzyka. Jednak gdy dowiedziałam się, że we wrocławskim klubie poetycko-muzycznym Pieśniarze zagra swój koncert czeski bard Petr Rímský, nie mogłam pozostać obojętna. Z kilku względów.

Black Rainbow blog Piesniarze Petr Rimsky Wroclaw 1

Po pierwsze, jak już wiecie, kocham język czeski i czeskie kino, a twórczość Petra Rímského przypomina mi właśnie muzykę z moich ukochanych czeskich filmów. Szczera, klimatyczna, niby traktująca o rzeczach przyziemnych, a jednak bardzo refleksyjna. Pod względem muzycznym łączy w sobie poezję śpiewaną z elementami jazzu i bluesa. Koncert wprowadził mnie w bardzo przyjemny nastrój spokoju i pogody ducha. A sam artysta okazał się bardzo sympatycznym człowiekiem, z dużym poczuciem humoru i dystansem do siebie. Warto podkreślić, że był jednym z uczestników legendarnego festiwalu Solidarności Polsko-Czeskiej we Wrocławiu w 1989 r. Opowiedział nam o okolicznościach swojego udziału w tym wydarzeniu i jak się okazało, artyści napotkali na swojej drodze liczne trudności i musieli nieźle kombinować, żeby dotrzeć do Wrocławia. Niezmiernie ciekawie było usłyszeć o tym wszystkim z ust samego uczestnika wydarzeń. Petrowi towarzyszył niewielki zespół, który w fajny sposób urozmaicił występ :)

Black Rainbow blog Piesniarze Petr Rimsky Wroclaw 2

Black Rainbow blog Piesniarze Petr Rimsky Wroclaw 3

Po drugie, zawsze miło spędzam czas z osobami skupionymi wokół Květu Evropy, o którym pisałam już TUTAJ, a którego to ekipa maczała palce w organizacji koncertu i zadbała o dużą frekwencję podczas wydarzenia. Na razie czuję się jeszcze wśród nich nowa, ale przyjazna atmosfera sprzyja rozwijaniu znajomości i zacieśnianiu więzi. Widać było, że większa część publiczności to dobrzy znajomi, klimat był luźny, jak w jednej wielkiej rodzinie :) Kolejny udany wieczór w miłym towarzystwie, wśród ludzi z pasją!

Black Rainbow blog Piesniarze Petr Rimsky Wroclaw 4

Black Rainbow blog Piesniarze Petr Rimsky Wroclaw 5

No i po trzecie, chciałam w końcu odwiedzić tajemniczy Klub Poetycko-Muzyczny Pieśniarze, który mieści się we Wrocławiu przy ul. Szewskiej. Podczas studiów codziennie, przemierzając trasę z przystanku do Instytutu Archeologii albo Historii Sztuki, widziałam plakaty zachęcające do udziału w koncertach organizowanych przez Pieśniarzy. Żałuję, że tak późno tam trafiłam. W trochę obskurnym podwórku, za zamaskowanymi drzwiami w kształcie gitary znajduje się inny świat. Wszędzie piętrzą się książki, antyczne meble, plakaty i przeróżne pamiątki. Klimat przesiąknięty jest artystycznym duchem do szpiku kości. To miejsce kojarzy mi się z siedzibą jakiegoś elitarnego, tajnego stowarzyszenia z XIX wieku :) Zdradzę Wam, że zawitam tam już w najbliższy wtorek z okazji kolejnego spotkania z cyklu Czeski z Pianką, ale o tym opowiem innym razem :)

Black Rainbow blog Piesniarze Petr Rimsky Wroclaw 6

Písničkáři v Divadle Za plotem - leden 2017

2017 01 30 Praha webAutor: Michaela Mádlová, Publikováno na Folktime a jinde

30. ledna jsme se opět (stejně jako každé poslední pondělí v měsíci) sešli v Divadle Za plotem v pořadu písničkáře a kytaristy Petra Rímského nazývaném „Koncert s těmi, které mám rád“ slotsonlinecanada.ca. „Folkové bláznění“, jak Petr někdy také neoficiálně označuje tuto akci, se koná pravidelně od září roku 2016 a za tu dobu se zde vystřídalo již několik skvělých muzikantů: v září to byl Jiří Holoubek, v říjnu Jan Spálený, v listopadu „vzkříšené“ duo M+L (Miluška a Luboš Hrdličkovi) a v prosinci Matěj RakOta Maňák.

V lednu přijel hostovat Víťa Troníček, známý především z kapely Marien, tentokrát však dorazil v uskupení s kontrabasistou Petrem Feďou OpočenskýmJanem Koubou hrajícím na dobro (resofonická kytara).

Koncert zahájil Petr Rímský se svou partou MISITU, kterou tvoří aktuálně vokalistky Veronika Skočdopolová, na externí spolupráci přecházející Zuzka Vilímová, vracející se Petra Zajíčková a baskytarista Pavel Hloušek. Po úvodní písni A ještě radši se vracím jsme si připomněli Vánoce písní Na Štědrý večer (protože Petr má Vánoce celý rok:-)) a když dozněla píseň Blues na černo, vstoupil na scénu Víťa Troníček. Publikum rozesmál písní O kaprovi, ve které vylíčil, co se stalo, když vyhrál na plese rybu místo vytouženého dortu, následně mnohé dojal silným osobním příběhem Sága rodu T. Společně s ostatními členy svého uskupení (které zatím nemá jméno) nás v písních zavedl do bouřlivých let mládí, dále na Divoký západ ve stylu country a bluegrassu, kde vyniklo dobro Jana Kouby i basa Petra Fedi Opočenského, nechyběly také písně s romantickým podtextem. Víťa ukázal, že se nebojí ani zhudebnění aktuálních témat dnešní doby, na něž nahlíží s nadhledem a tolik potřebným optimismem.

A jaké další zážitky jsme si odnesli? Vokalistky Zuzka s Verčou předvedly, jak se baví, když se muži vytratí z dohledu. Basák Pavel Hloušek dokázal, že s přehledem zvládá i nečekané odbočky, které na něj mistr kytary a milovník improvizace Petr Rímský nachystá. Poznali jsme Zákon o zachování lásky.

Na závěr jsme se rozloučili písní Život je jen náhoda, do které se zapojili všichni hudebníci i publikum. Byl to krásný večer s výbornými a milými muzikanty.

Velký dík si zaslouží kromě interpretů i David Alfik Dewetter, který se staral o světla a zvuk.

Chcete být příště u toho a užít si příjemnou atmosféru a energii živého koncertu? Tak doražte 27. února v 19:30 do Divadla Za plotem. V únoru s námi bude „bláznit“ mladá talentovaná písničkářka z Českých Budějovic, Adéla Jonášová. Rezervace na http://www.rimsky.cz/petr/index.php/cz/koncerty/9-praha

rimsky kvet evropyPetr Rímský: Nedělejme hranice, nebude co bořit

Napisane przez David Alfik Dewetter, 09 listopad 2016 pro portál Květ Evropy.
Tento minirozhovor začíná Tvou fotografií na pražském Karlově náměstí. Nezvolil jsem to místo jen tak – jedná se o největší náměstí v ČR a je na něm (a Ty na ní) socha Jana Evangelisty Purkyně, vědce, který je právě s Wroclawí spjat až osudově. A podle googlu je to od té sochy do klubu Pieśniarze, kde za tři týdny hraješ, vzdušnou čarou 217,6 km. Těšíš se na cestu? A co si vezmeš s sebou?

Těším se na každou cestu. Jsem asi duší tulák. A taky se rád vracím. Na místa, která mi něčím dříve utkvěla, což Wroclaw bezpochyby je. Taky se rád vracím domů.

Důležitější, než technické vybavení, jsou lidé, kteří mne doprovázejí na cestě i na scéně. Za nejdůležitější pokládám přivézt si v srdci dobrou vůli a dobrou náladu, chuť poznat nové lidi a těm pak zkusit nabídnout ochutnávku z toho, co dělám, co si myslím a co nabízím.

Wroclaw utkvívá v paměti všem muzikantům, které se nám sem zatím podařilo přivést, a samozřejmě nás to těší. Po Tvém koncertě se Tě s chutí zeptám, jak na Tebe působila dnešní Wroclaw – co ale ta tehdejší, Wroclaw divokého roku 1989? Laskavému čtenáři připomeňme, že tehdy se zde odehrál koncert nejznámějších českých písničkářů. Byl jsi tu Ty, Nohavica, Dobeš, Kryl, Hutka a další, kterým se podařilo dostat se přes hranice včas, než je StB, tušíc co se chystá, nechala uzavřít. Byl listopad, jako dnes, ale byl šedší nebo naopak barevnější?

Listopad byl barevný událostmi. Neumím dnes a na malé ploše říci celý příběh dvou koncertů ve Wroclawi. Má paměť by zasluhovala přinejmenším defragmentaci. Vyskakují mi takové kousky obrazů. Setkání s lidmi, které jsme už nikdy vidět neměli. Divadlo, ve kterém je asi třikrát více lidí, než má být. Poláci, kteří venku vykřikují malá čísla – dvě, tři, čtyři... Pak se ukázalo, že nabízejí Čechům místa na spaní ve svých domovech. Pořádající Polsko-Česká Solidarność. Zpráva o pádu Berlínské zdi. Ta obrovská energie a atmosféra odhodlání, sounáležitosti a hrdosti, ale i strachu, jak to dopadne u nás, kde se bolševik stále tvářil, že je na koni. Co s námi udělají. Vím, že zkušenost není dobře přenositelná, ale přesto bych zejména mladším vzkázal, aby dávali pozor a byli aktivní, protože oni tu stále jsou a roztahují se stále více.

Pojďme na to veseleji – víme, že přijedeš s celou kapelou (coby spoluprodukčního koncertu naplňuje mě zvědavost, jak se na podium u Pieśniarzů vejdete), uslyšíme od někoho z vás polštinu?

Kapelou bych to nenazval. Žádné elektronické klávesové plochy a umělohmotné zvuky napodobených nástrojů tam nejsou. Doprovodí mne svými jemnými, něžnými a nápadnými vokály dvě krásné dívky, které navíc výrazně snižují náš věkový průměr. Občas se ozvou i nějaké perkuse, když se to hodí a je chuť. Basa to celé podtrhne. Polsky rozumím asi více, než mladší anglofilní ročníky, ale má výslovnost by asi byla srandovní, takže v úctě k polštině budu zpívat česky.

Jsou Ti bližší decentní klubové akce nebo velké festivaly? Ptám se proto, že osobně jsem nezažil bližší kontakt s publikem, než právě v klubu Pieśniarze, a to jak po stránce fyzické, tak jakýmsi spojením, bortícím rozdíl věků, národností, povahy...

Nemyslím, že festival či klub je horší nebo lepší. Je to jiné. Obojí může být fajn, nebo ne. Na festivalech, pokud jsou pořádány s láskou k muzice, nikoli k sobě či k představě plného měšce, je zajímavé to setkávání s jinými muzikanty a kapelami. Mám na mysli lidi, kteří jsou ještě zvědaví a mají obdiv a úctu k druhým. Kteří nejsou zahleděni sami do sebe a nedělají to „za čárku“ jako jeden z mnoha kšeftů. Přijet na poslední chvíli, vysypat svůj standard, sklidit svůj potlesk, prodat produkty a zmizet. Hrát koncert jako souboj s vedle stojícími stánky s pivem mě nebaví. Hrál jsem na kdysi velkých a slavných festivalech Porta, kde bylo přes 30 tisíc lidí. Uměli dýchat se mnou a bylo to fascinující suivant. Ale třicet lidí, se kterými si vidíme do očí, mě baví víc. Ovšem i takové koncerty jsou někdy spíš doplňkem ke konzumaci discover more. Tomu se také vyhýbám. Rád se ovšem setkávám s jinými muzikanty, kteří mají svou osobnost, jsou zajímaví jako umělci i jako lidé v šatně či v autě. Dá se potkávat na festivalech i na malých koncertech, když se nezblázníme z toho, že na tom nevyděláme. Byl bych rád za setkání s polskými osobnostmi a za možnost dělat společné koncerty „tady i tam“. Zde by se hodila oblíbená fráze o „boření hranic“. Mám oblíbenou jinou tezi. Hranice nejsou, hranice se dělají.

A my a hlavně naši vratislavští přátelé je neděláme, ergo není co bortit. Děkuju za rozhovor a laskavého čtenáře dovolím si tímto pozvat do klubu Pieśniarze, Szewska 68a, Wroclaw, na 30. 11. 2016, kde večer v rámci cyklu českých koncertů vystoupí právě Petr Rímský s dalšími skvělými muzikanty.

Zveme na oficiální stránky Petra Rímského, kde si můžete poslechnout ukázky písní ve skvělé kvalitě.

Dne 30. listopadu Petr Rímský vystoupí v klubu Pieśniarze na adrese: Szewska 68a, Wrocław.

Facebook

Muzikantská škola